Syn už druhý rok nezvládal tlak školy a brečel mi každé ráno v předsíni. Já byla co 14 dní na koberečku a poslouchala, jak být lepší matkou a zvládnout několik hodin doučování denně.
Pocit zoufalství ve mně rostl.
Tohle je přeci ta přátelská, “hodná” škola, o kterou jsme tak bojovali, aby se do ní syn dostal. Když to nezvládneme tady, tak kde?
Synovi se rozjely tiky a já pomalu uvažovala, že si dojdu pro antidepresiva.
Do toho třetí vlna covidu. Pak jsem si urvala holeň.
Když už jsem si myslela, že ten papiňák víc natlakovat nejde, začala válka na Ukrajině.
A mně definitivně ruply nervy.
Odlétáme na jih na dobu neurčitou…”
… Jsem napsala ráno do synovy školy a ukončila tím roky pokusů o smířlivá jednání.
Zavolala jsem kamarádce do Madridu, koupila jednosměrné letenky a během půl dne nás sbalila do jednoho batohu.
Druhý den jsme se probouzeli v jiném světě.
Tam, kde se nespěchá, nic není tak horké, jak se uvaří a naplněný život je prioritou.
První dny jsme si jen povídali s přáteli a spali.
Pak jsem začala přemýšlet, co dál. Vytáhla jsem mapu, našla nejlevnější ubytování na jižním pobřeží a zaplatila ho na měsíc.
I když jsem vůbec netušila, jak naši situaci vyřešit, věděla jsem, že stejným způsobem už doma pokračovat nemůžeme. A tak jsem udělala krok vpřed i bez plánu.
Náš nový život jsme založili na vstávání bez budíku…
talířích plných krásně dozrálé zeleniny a koukání do nekonečné modři moře.
Se synem jsme se vrátili k základům. Místo abstraktního počítání jsme trénovali, jak si zaplatit nákup. Místo hodin doučování a terapií jsme měli nekonečné pískoviště.
Nikdy nekončící šplouchání moře pomalu omývalo moje zadřené mozkové závity a smývalo z nich nánosy „musů“ a povinností.
Trvalo mi měsíc, než jsem byla ochotná se vrátit zpátky domů. Ale za ten měsíc jsem měla úplně jasno v tom, do čeho se chci vracet a do čeho se rozhodně vracet nechci.
„Měníme školu.”
Bylo první, zcela jasné a definitivní rozhodnutí.
“A najdeme si takovou, kde nás nechají učit se praxí. A taky nám dovolí zmizet uprostřed školního roku na měsíc do ciziny.“
Takhle to vypadá, když se přestanete hroutit pod množstvím požadavků. Znovu se narovnáte a zjistíte, co je důležité pro vás.
Já jsem si slíbila, že každý rok udělám tenhle měsíční restart. Abych měla prostor přemýšlet nad tím, kudy dál a jestli jsem náhodou nesešla někde z cesty.
A od té doby to dělám.
Na tomhle balkóně jsem v roce 2025 vymyslela projekt Nepřehlédnutelní
Právě tady jsem sebrala sílu, začít po letech s něčím od nuly.
Kdybych neměla možnost nad tím měsíc sedět (a mít u toho ohlušující soundtrack moře a žabího kvákání), nikdy bych to nevymyslela tak, aby se to během půl roku skvěle rozjelo.
Jen z dálky jsem schopná vidět věci jasně.
Jak to dělám, aby mi měsíc u moře neprotekl mezi prsty?
Jasně, bylo by snadné rozpustit čas v péči o rodinu a zajišťování všeho kolem. Ale já si vždycky před odjezdem dávám konkrétní cíl, co chci za ten měsíc udělat a zároveň minimalizuju operativu, aby to bylo skutečně možné.
Letos jsem měla cíle dva.
● Ovládnout mistrně storytelling a stát se skvělým vypravěčem příběhů.
Ověřila jsem si na svém vlastním Instáči, že storytelling je ten nejmocnější marketingový nástroj.
Lidský mozek prostě nedovede neposlouchat příběhy. Všechny trendy jednou zmizí v propadlišti dějin, ale příběhy zůstanou.
Tak jsem se rozhodla, že dám měsíc svého života tomu, že se to pořádně naučím.
● Cíl číslo dva s tím souvisí. Chtěla dotáhnout do zdárného konce svoje psaní všemi deseti, aby se mi ty příběhy dobře psaly.
Paralelně s tím jsem všechny svoje nové poznatky sdílela s ostatními Nepřehlédnutelnými v Klubu a dělala jim tam storytellingovou výzvu.
Měsíc v cizině – můžeme si to dovolit?
Měsíční soustředění u moře zní jako skvělý nápad. Ale můžete si to dovolit? Možná je to dostupnější, než si myslíte.
Takže jdu s vámi s vámi nasdílet, kolik nás to stojí.
Naše náklady na měsíc ve Španělsku:
❶ Ubytování
Hledám ho obvykle při dlouhých zimních večerech a mám neskromný požadavek, že chci mít výhled na moře a slyšet příboj. Letos jsme v bytě, do kterého se vejdou 4 lidi a vychází sakumprásk na 950 eur na měsíc (včetně služeb). To je jako měsíční nájem v Brně, no neber to.
Hodně tomu pomáhá, že jezdím v dubnu (v letní sezóně stojí stejné ubytování čtyřnásobek).
❷ Letenky
Za mě, syna a 1 velký kufr platím za zpáteční let Brno – Málaga kolem 13 000 Kč.
❸ Pojištění
Kupuju tu nejdražší variantu, celkem na měsíc pro všechny cca 3 200 Kč.
No a to je vlastně všechno.
Jídlo je tam drahé stejně (pokud nakupujete v supermarketech, což je zážitek, protože například zelenina je tam mnohem kvalitnější).
Doprava je drahá taky zhruba stejně, občas zajedeme někam na výlet autobusem a stojí to pár eur. Největší atrakcí je pro nás stejně pláž, kterou máme před domem a dlouhé procházky po ní.
Pokud nejste v turistickém módu, kdy potřebujete zapichovat vlaječky do měst, kde jste byli, projít všechna muzea a ZOO, tak už vás pobyt nic dalšího nestojí.
Běžný nákup a sem tam nějaká malá radost – a máte úplně stejné výdaje jako doma. Při šetřivém módu klidně i nižší.
Celkem.
Když sečtu ty 3 položky, dostáváme se na baťovských 39 900 Kč za měsíc.
Co je na té ceně pozoruhodné je, že pokud byste ve Španělsku strávili místo měsíce jen 1 nebo 2 týdny, zaplatíte prakticky stejnou částku. Letenky budou stát stejně a nájem taktéž, protože je tu prostě ta velká sleva na celý měsíc. Takže cesta na kratší dobu prostě finančně nedává smysl.
Jak to dělám, abychom si to mohli dovolit?
● Jezdím mimo sezónu (v dubnu už je tričková teplota, ale cena stále mimosezónní). Jezdíme na celý měsíc (abychom měli tu slevu).
● Jezdím na pevninu, ne na ostrov. Jasně, na Kanárech je teplo i v lednu, ale musela bych zdvojnásobit budget, a to nechci.
● O letních prázdninách šetřím. Naprosto mě naplňuje pobyt v přírodě s partou přátel, hraní u táboráku a koukání na hvězdy. A to nestojí vůbec nic.
Děláte si taky orazy nebo nějaká tématická pracovní soustředění?
Já jsem zjistila, že jsou pro mě naprosto zásadní. Například Nepřehlédnutelní by bez nich vůbec neexistovali. Ale jsou důležité nejen pracovně. Dost si ve Španělsku srovnám směřování vlastního života, naspím pár desítek hodin do zásoby a nachytám pár ranec fotonů, které mě na celý rok dobře nastartují.
Děláte něco podobného? Máte svoje restarty / orazy / pracovní soustředění?
Fakt hodně mě zajímá, jestli ano a jak to děláte. Jestli jste ochotní se podělit, odepište mi na e-mail kontakt@bohdanagoliasova.cz, já si to moc ráda přečtu.
